Život neobyčejně talentované Laury

6. června 2009 v 19:12 | Lentillka |  Moje povídky
Lištičce: Byla bych moc ráda, kdyby sis to přečetla a zhodnotila to. Nepovedené - já vím, ale byla bych ráda, kdyby ses k tomu vyjádřila co možná nejvíc. Opravdu by mě zajímal tvůj názor. Děkuju.



"Nejde to!" řvala jsem už mírně hystericky.
"Slečno Greenová - opakuji vám, sleťte dolů!" štěkla profesorka.
"A já vám opakuju, že to nejde!" Znovu jsem se pokusila nahnou koště mírně dolů, a nevnímat smích zmijozelských studentů. Opravdu to nešlo. Začala jsem propadat panice - vznášela jsem se asi třicet metrů nad zemí, a začala mě opouštět naděje, že někdy slétnu dolů. "Tak ještě jednou," začala znovu profesorka. "Natočte koště mírně dolů, přitiskněte k němu nohy a pomalu sleťte." To se jí říká - sleť!, ale jak když jsem na ten klacek nasedla poprvé v životě?! Litovala jsem okamžiku, kdy jsem na to sedla, a odrazila se. Kdybych tušila, že na tom koštěti strávím zbytek života, tak bych nevkročila ani na tuhle pitomou hodinu! A kdybych věděla, že mi to v Bradavicích vůbec nepůjde, nejezdila bych ani sem. Jsem tu sotva dva měsíce, a už vidím, že asi… ale o tom až později. Teď mám jiný problém - dostat se na zem!
Zmiozelský už se zase řehtali jako pominutí. Profesorka už zkoušela tolik způsobů, jak mě dostat dolů, a ještě víc je pobavila. Zkoušela mě přitáhnou hůlkou, ale buď se netrefila, nebo mě ještě víc "rozhoupala". Pak ke mně zkoušela vyletět, ale bála se, že mě ještě shodí. Zkrátka to bylo opravdu ponižující. Zvlášť, když se na mě díval i on
Koště se znovu začalo nebezpečně kývat, a vyrušilo mě z mého přemítání. Rozletělo se, a udělalo se mnou salto mortale. Křečovitě jsem se držela svého Zametáku, a doufala, že se nepozvracím. Tak za tohle, by mě měli zapsat do Guinessovi knihy světových rekordů. Hmm…Dívka, která se udržela na koštěti… Nebo jen dívka na koštěti?
Doprčic! Nejspíš se zabiju, a já přemýšlím nad takovýma kravinama! Pokárala jsem se v duchu.
Ale uznej, že by to bylo dobrý, poprvé v životě by se ti něco povedlo… Říkal mi znovu hlásek v mé hlavě. Na další vnitřní souboj už jsem ale neměla čas. Jen periferním viděním jsem zahlédla kouzlo, které mířilo proti mě. S hlasitou ránou mě srazilo s koštěte, a já začala padat velmi rychle k zemi. Moje smysly ještě zachytili Kratiknota, který na mě míří hůlkou a posílá ke mně nějakou kletbu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lištička Lištička | Web | 7. června 2009 v 11:24 | Reagovat

Není to tak zlé. Dle tvých referencí jsem očekávala mnohem horší výsledek. Pokud se tedy některá z nás podceňuje, já to nejsem ;-) Myslím, že se k tomuto textu mohu vyjádřit vesměs pozitivně. Sama bych to napsala jinak, ale to je věc subjektivního posouzení a těžko se mohu snažit tě stylizovat do role sebe samé.
Vytkla bych ti tedy snad jen některá neobratná slovní spojení a (dle mě) nevhodně poskládané věty. Konkrétně ti žádný příklad neuvedu - jde o celkový dojem. Snad jen věta "Zmiozelský už se zase řehtali jako pominutí." se mi ani trochu nelíbí. Zmijozelští. Snad jsi volila nespisovnou formu záměrně, ale co se mě týče, v tomto kontextu mě to tahá za uši.
Kdybys o to snad stála, mohla bych tento kratičký úryvek přepsat podle svého - aniž bych změnila děj - abys viděla, co přesně bych učinila jinak. Ale je zbytečné řídit se jen mými názory. Každý má jiný styl vyjadřování, každý má svůj osobitý rukopis při psaní a těžko lze lidem vytýkat to, co se jim zdá přirozené, co k nim patří a co se jim líbí. Já sama odmítám jakékoliv zásahy do stylu, jakým se vyjadřuji. (Netvrdím, že je to vždy dobře. Člověk by měl brát v potaz, co si myslí okolí.)
Zkrátka a dobře, mile jsi mě překvapila. Ačkoliv se snad vyjadřuješ poněkud amatérsky, je to, myslím, přímo úměrné tvému věku a zkušenostem a jsem si jistá, že pokud se budeš psaní nadále věnovat, časem zdokonalíš :-) Fanfiction je asi nejjednodušší a nejvděčnější styl jak začít. Nevím, zda je to vždy moudrá volba, ale v tomto případě - snad i díky délce úryvku - nejsou mé pocity nijak významné. Tím se znovu dostávám ke výše zmíněné věci - totiž že je třeba nabýt zkušeností a ujasnit si, kdo vlastně jsi. Tvé povídky pak budou vyjadřovat část tebe. Často se setkávám s texty, které jsou naprosto povrchní a o ničem. To proto, že do nich autor nevloží své vlastní já. I fanfiction může být napsána čtivě a dobře, ale je třeba do ní něco "investovat". Doufám, že je mé zhodnocení dostatečné, srozumitelné a že jsem tě příliš nezklamala.
Myslím, že máš v této věci slušně nakročeno :)

2 Maty Maty | E-mail | Web | 8. července 2009 v 20:38 | Reagovat

Hm...sakra zase jsem dostala napad na povídku k čertu :-D ...moc pěkny...souhlasim s Lištičkou ,ale v psaní nejsem žádny expert :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama